středa 8. května 2019

What does emotional freedom mean and how to attain it? (Blog)

What do you do when there is pain in your body?
Do you take pills immediately? Sign up for a physiotherapy session?
Have you ever tried an alternative approach to pain elimination?


According to the article on psychosomatic medicine at sciencedirect.com, destructive emotions and limiting thought patterns are the major cause of pain and discomfort. Therefore, it is truly essential to be in harmony on the physical as well as the emotional and mental level. No blocks. No suppressed feelings. A clear and peaceful mind is what we need to excel at toastmasters. J

And now I am going to make you familiar with three easy, self-help methods based on the eastern approach to health. They can help you attain emotional freedom as well as other benefits. They are all related to the energy pathways in the body called the meridians or nadis. Have you ever heard of them?

1) YOGA

According to yogapaedia.com, the energy channels are referred to as nadis in yoga. There are hundreds of nadis. To mention just a few, there is the sushumna which runs down the central axis of the body, through the spinal cord. The sushumna nadi is the most important nadi of the astral (emotional) body. When prana flows freely through the sushumna, the yogi can attain a still mind.

On the sides of the spine, you can also find the Ida nadi, located to the left of the spine which carries feminine lunar energy. The Pingala nadi is located to the right of the spine and carries masculine solar energy. As you can see, just by doing a simple Sun Salutation at the beginning of each day, you can not only strengthen your physical body. You will harmonise your masculine and feminine energies, plus clear yourself mentally and emotionally. Isn't that wonderful? J

2) PRANAYAMA

There are many pranayamas or deep breathing techniques in yoga as well as other systems. Many of you might have heard of holotropic breathwork which is similar to what I am going to explain, but a little extreme, in my opinion. My favourite breathing technique is called the nadi shodhana pranayama. You can find the exact step-by-step procedure at joga.cz.

What I find fascinating about this technique is that it connects deep breathing with touching specific acupressure points. Basically, you start inhaling through your left nostril and move on to exhale through the right one, and then vice versa. You breathe in through your left nostril and breathe out through the left one. While doing so, you support yourself by pressing the nostril which you are currently not using, leaving the other one open. In order to calm down when you are stressed, like before a speech, you might wish to do this for at least five minutes. This is not a good idea, however, to try it at the toilets here. But hiding at the staircase might do the trick.

While breathing in the nadi shodhana pranayama, you count to six or eight at each inhale and exhale. This helps you focus, because you cannot count and worry about something else at the same time. In addition, you do not only slow down your breathing, but your brainwaves too. You might have heard staying in the meditative alpha state is very healthy and good for learning.

Now back to the acupressure points. Usually, you support the middle of your right hand between your eyebrows. The acupuncturist and massage therapist from Ostrava Poruba, whom I interviewed about this topic many years ago, Ms. Věra Kovářová, explained that the point between your eyebrows brings the overall relaxation of the body. When a client is nervous and afraid of needles, the acupuncturist will insert one needle exactly at this point to relax the client. And in the breathing technique I am describing, you keep pressing this point of total relaxation all the time.

The next important points you press are on the sides of the nostrils. You touch them with your thumb and the ring finger. The nostrils are related to the energy pathway of the stomach, and - as you may have already understood from sayings such as I have butterflies in my stomach, or my stomach feels tight - stomach is associated with fear. So, the very act of pressing your nostrils relaxes you!

Moreover, each time you have something in a couple, like the lungs, the kidneys, the eyes or the ears, these things tend to be connected with the masculine and feminine energies. Thus, when you alternate pressing your left and right nostrils, you are harmonising your male and female side. Should you try this out, please tell me then how things have improved in your relationships.

3) TAPPING

Finally, I would like to mention the tapping method, originally referred to as the emotional freedom technique, EFT. My favourite website which I recommend you is tapping.com.

Again, tapping is based on energy pathways, but only a few points have been selected for this method, which are easily accessible for everyone. You start with the karate chop point at the side of your hand. Then you move to your face - the eyebrow, the side of the eye, under the eye, under the nose, under the lips. Afterwards, you tap on an important lymph node below the collar bone. Then there is the lymph node under your arm at the breast line. Each round finishes on top of your head.

And why should you tap on these points? Because, in my opinion, the moment you pay a loving attention to your body, your body starts to relax and heal. When you add gentle tapping to this loving attention, it has been proven scientifically, according to, for example, EFTuniverse.com that the body immediately starts producing relaxing hormones and eliminates cortisol, the stress hormone, from your blood. So doing a round of tapping may calm you down within a few minutes like the breathing technique mentioned before. I guess any toastmaster might appreciate that.

There are many enhancements to tapping or EFT, such as the combination with emotional hygiene or mental reprogramming. It is used to treat phobias of all sorts with huge success, as well as for weight loss and others. But still, the peace of mind, relaxation and the elimination of pain are the benefits I would like to emphasise today.

To sum up, it is highly recommended not to disregard the energy pathways that run all over your body similar to your blood stream, nerves or lymph. You do not need to visit specialists to get rid of pain and stress. There are many easy-to-use self-help methods available to you at no cost, such as tapping, pranayama breathing or yoga. I hope these tools will help you live happily and pain free.


© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

Kdo je to ta Meritaton? (Blog)

Hlavní hrdinkou mého čtyřdílného románu Milovaná Sluncem je dcera egyptského faraona Achnatona. 

Příběh začíná v překrásné zahradě, kde třináctiletá Meritaton poznává svět a mění se z dítěte v dívku. 

V druhém díle chodí Meritaton do mysterijní školy, kde se učí chápat a ovládat realitu pomocí nejrůznějších technik a testů. 

Třetí díl bude pro Meritaton kritický, musí zvládnout tu nejtěžší zkoušku strachu, neboli svůj samotný život uprostřed politické vzpoury a vraždy jejího otce. 

Poslední díl zakončí pravděpodobně jako jednadvacetiletá, jenže náplň tohoto dílu je mi ještě záhadou. Jen cítím, že bude mít přesah s platností pro celé současné lidstvo na Zemi.

A jak jsem se k Egyptské tématice a ke jménu Meritaton vůbec dostala?

Poprvé jsem na to narazila při jedné ze svých mnoha regresních terapií, kdy jsem jakoby prožívala okamžiky krátce před a po smrti faraona Achnatona. Z prožívaného obrazu jsem měla dojmem, že jsem zřejmě Achnatonova dcera. Ačkoli jsem mohla být i milenka, soudě podle velmi intenzivní lásky, kterou jsem k němu chovala. Jako bych žila jen pro něj. Třeba jsem byla obojím. Wikipedie naznačuje, že incest tehdy býval běžný z potřeby udržovat při životě nepočetnou faraonskou elitu, jež se jinak přísně izolovala od zbytku populace. Ovšem v mých knihách je Meritaton pouze dcera.

Z Wikipedie jsem se dále dozvěděla, že Achnaton měl dcery čtyři. Při regresní terapii mi připadalo, že v závěru sedím na trůně, zaměřila jsem se tudíž na nejstarší dceru jménem Meritaton, která prý na pár let převzala po otci vládu. Jenže ta má vláda připomínala spíš zoufale tragickou frašku.

Proč? Zaprvé mne asi úplně rozdrtily mé vlastní emoce. Žal a vina, že jsem té vraždě nezabránila, mne doslova sžíraly zaživa. K tomu musíme přidat skutečnost, že jsem byla vlastně vězněm velekněží, kteří Achnatona zabili, aby se dostali zpátky k moci. Musela jsem žít, aby zůstal v zemi klid, současně jsem však nesměla absolutně nic. Snad ani mluvit či přemýšlet. Vzhledem k mému speciálnímu vzdělání z mysterijní školy mne zřejmě považovali za vysoce nebezpečného vězně, a totální kontrolou připomínající vymývání mozku z Orwellovy knihy 1984, mi natolik znepříjemňovali život, že jsem se postupně změnila na jakési zombie. Možná jsem zešílela. Ale třeba jsem si to jen vymyslela, říkala jsem si. Nakonec mne ty regresní terapie přestaly bavit, a všechno jsem pustila z hlavy.

Podruhé jsem narazila na jméno Meritaton, když jsem si zkoušela meditaci, při níž jsem měla zjistit jméno svého vyššího já. Jakmile jsem se zklidnila a zeptala své duše, jak jí mohu oslovovat, zaznělo mi v hlavě jméno Marie. Nepřikládala jsem tomu velký význam, Marie se jmenuje kdekdo, včetně babičky v jejímž domě bydlím. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem opět nahlédla do Wikipedie, a zjistila, že Marie se odvozuje od jména Meritaton.

Meritaton znamená Milovaná Sluncem. Milovaná tím, kdo ji stvořil, kdo ji vyživuje, kdo se o ni stará. Slunce zde představuje stvořitele, Boha, zdroj všeho, co je. Myslím, že mne to rozplakalo, milovaná jsem si tehdy nepřipadala ani náhodou. O to víc jsem se s tím jménem ztotožnila. Začalo pro mne symbolizovat naději, že možná i já jsem konec konců milovaná. Že mé trápení má smysl, že musím jen něco pochopit a vše zlepší. Bylo moc hezké opakovat si, že jsem milovaná Sluncem. Tím to však pro mne opět skončilo. Oba tyto příběhy, jež mne zaváděly k událostem před 3500 lety, jsem brala jako kino. Na chvíli mne to pobavilo, zaujalo, ale můj zájem po čase opadl.

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem o dva roky později nalezla ve dvou knihách, nezávisle na sobě, popis situace okolo Achnatona a jeho smrti, velmi podobný tomu, co jsem já prožívala ve zmíněné regresi. Obě knihy se snažily po svém interpretovat historii světa, jedna z nich se myslím jmenovala Síň Amenti, autora si nepamatuji. Druhou je Květ života od Drunvalo Melchizedeka.

Co to mělo znamenat? Znovu jsem se vrhla na Wikipedii, abych se tedy o Achnatonovi dozvěděla víc. Ovšem články byly matoucí a historické souvislosti nejasné, zejména co se týče vztahů a jmen. Řekla jsem si tedy, že možná na těch detailech ani tak nezáleží. Co se mi ten příběh snaží naznačit? Třeba mi přináší objasnění potíží, na které narážím v mém současném životě?

Když se ještě vrátím k mé regresní vizi, nejvíce mne tam zarazilo, jak totálně jsem byla závislá na svém otci. Milovala jsem ho slepě, jako bych spíš žila jeho život než svůj. Pravděpodobně za mne rozhodoval vše, protože jsem opravdu věřila, že on to Bůh. Dalo by se říct, jakoby reprezentoval mužskou stránku mé osobnosti - průbojnost, sílu, rozhodnost a stabilitu - kterou jsem si ovšem já po jeho boku ani trochu nerozvinula. Zůstala jsem důvěřivou, bezbrannou dívkou, která byla navíc extrémně senzitivní a jasnovidná, což mi bylo později neuvěřitelně na obtíž.

Neuměla jsem se chránit před mentálně-emoční manipulaci a útoky mých věznitelů. K ničemu mi bylo, že jsem uměla proměňovat realitu pouhou myšlenkou, když jsem se nebyla schopna ani na chvíli soustředit. Možná mi dávali omamné látky, možná mne strašili a působili mi bolest. Snažila jsem se ze všech sil chovat tak, aby byl otec na mne hrdý, kdyby mne mohl vidět. Byla jsem násilím zatlačována do role loutky bez mozku a bez duše. Myslím, že jsem to vydržela nanejvýš osm let.

Jelikož ve mně mé Egyptské vzpomínky zanechaly pocit hořkého zklamání a obviňování sebe samé, jak jsem to těžce nezvládla, napadlo mne, že by mi k uzdravení pomohlo napsat o tom knihu.

První dva díly románu Milovaná Sluncem zobrazují život Meritaton smyšleným způsobem až k oné chvíli, kdy jí zemřel otec. Dívka si bezstarostně hraje v zahradě a zvědavě dumá o světě za hradbami. Z různých náznaků už sice trochu vnímá napjatou politickou situaci, jíž se brzy stane součástí. Ovšem víc ji zajímají hezcí chlapci a pohádkové či šamanské bytosti, s nimiž se v zahradě potkává.

V druhém díle navštěvuje Meritaton mysterijní školu, která se specializuje na léčivý a transformační zpěv. Už dlouho mne fascinuje, jak zvuk a hlas ovlivňují realitu, naše zdraví a psychické rozpoložení. V Egyptě se prý zpěvem otevíraly energetické brány, jež chránily místa, kam byl veřejnosti vstup zakázán. O tom všem bude druhý díl, který se právě chystám psát. Chybět nebude ani pár zkoušet strachu s rakví a krokodýly, které možná někteří nepřežijí. Uvidíme.

Jak už jsem řekla, na lámání chleba dojde ve třetím díle s názvem Vláda. Jakmile zemře faraon Achnaton, přála bych si, aby to hlavní hrdinka zvládla lépe, než tehdy já. Zcela jistě to pro ni bude těžké, ale věřím, že najde řešení. Budu se snažit jí napovídat na základě zkušeností, jež mám dnes... No, a aby toho nebylo málo, ráda bych tuto románovou sérii zakončila dílem čtvrtým s názvem Světlo. Mělo by to být jakési vyvrcholení s přesahem poplatným pro současný svět.

Velmi se na to těším. Psaní této knihy je pro mne potěšením, ale i obrovskou výzvou k rozvoji různých dovedností. Je to poprvé, co jsem se donutila psát, kreslit, nahrávat, a prezentovat svou tvorbu v tak obrovském rozsahu a v tak vysoké kvalitě. Současně pro mne tento příběh zůstává tajuplným překvapením. Určitě nakonec všechno dobře dopadne, ačkoli stále netuším jak. :-)

© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

neděle 5. května 2019

Emily and Alphred. Episode 3 (Fantasy)

The dragon was gone and Emily was already tired from all the heat and walking. So she curled up under a small bush near the path and covered her head by a scarf in order to have a short nap. In her dream, the green-eyed dragon appeared. Standing in front of her, he was showing her a vast lake full of rainbow colours. Here you can drink and have a bath, Emily! The dragon said in her dream.

But how am I to find the lake, dear dragon? Just imagine it, Emily. That's enough. Everything what belongs to your world is only a materialised dream. You keep dreaming without knowing about it usually. Look at the water, come and try to swim in it. How are you feeling?

Wet! Emily was laughing. Despite the fact she was just dreaming, she was experiencing the swimming as if it were real. She had run into the water without any hesitation, thirsty and sweaty. What amazing refreshment! And the colours! How come everything around is so rainbow-like?

Emily, this is for you to know this is just a dream. As soon as you wake up, it won't be long until you find the lake on your own. It is going to look the same, only it will not resemble the rainbow. I wanted to attract you to dreaming, so I have made it a bit more colourful for you to enjoy it. Dreaming is of essential importance. Who prefers not to dream out of fear that looking forward to something might only increase their pain from potential disappointment becomes a victim of external influences. Who dreams consciously, flows through life in a more pleasant manner. At least, they can manifest some help and solutions to their varied troubles. As well as magnetise what brings them joy.

Dear dragon, and how do you know all of that actually? And why have we met? Why are you talking to me? And where did you leave before?

Well, that's a shower of questions. I am glad I have awoken your curiosity. If you really want to learn more about me and the other things, try to imagine how I am slowly landing by the bush where you have been sleeping. With all your being, perceive how happy you are about our encounter, and how trustingly you are crawling upon my back in the next moment. Where do you think I am going to take you?

That's fantastic, dragon! Of course to that lake, am I right? And how can I call you?

I'll reveal my name after you have dreamed me into your life. In other words, as soon as you have magnetised me into your world by your vision.

Thrilled, Emily woke up quickly and squinted around herself. There was nobody anywhere, only the sun, the path, and half-dry meadows. The thicker forests with the promise of some water were still towering far away on the horizon. The lake could be there. However, it is still quite a long journey. She thought sadly.

Yet she tried to believe what the dragon has told her. All in all, she has nothing to lose. Either is she going to reach that place on her own, maybe already tomorrow at dawn, even though thirsty and exhausted, or the dragon will really come to shorten her way. Therefore, sitting comfortably, with eyes closed, she began imagining how she suddenly spotted a dot in the blue sky without any clouds. And the dot became larger. Soon, she was able to recognise her white dragon. While he was landing on the meadow nearby, she was already running to him cheerfully, and thankfully got on his back to let him carry her to water.

At once, a gust of wind struck her. Her green-eyed dragon has landed right in front of her! He had been trying to come down as quietly as possible in order to surprise little Emily. Unfortunately, he was given away by the whirlwind stirred up by his arrival. He gave her a blink, and nodded towards his back as if inviting her to jump on him immediately. Emily hurried to him without any hesitation, openly elated from this new adventure.

My name is Alphred. This means a wise advisor, Emily. He added when she caught hold of his neck. 


© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

Emilka a Alfréd. Epizoda 3 (Fantasy)

Drak byl pryč a Emilka už byla z toho horka a chůze unavená. Schoulila se tedy pod malým keříkem nedaleko cesty, a přikryla si hlavu šátkem, aby si na chvilku pospala. Ve snu se jí objevil drak se zelenýma očima. Stál naproti ní a ukazoval na rozlehlé jezero plné duhových barev. Tady se můžeš napít i vykoupat, Emilko! Pronesl drak v jejím snu.

Jenže jak mám to jezero nalézt, draku? Představuj si ho, Emilko. To stačí. Všechno, co je součástí tvého světa, je jen zhmotněný sen. Neustále sníš, ani o tom obvykle nevíš. Podívej se na tu vodu, pojď si v ní zkusit zaplavat. Jak se cítíš? 

Mokrá! Smála se Emilka. Ačkoli se jí to jen zdálo, prožívala to koupání, jako by bylo skutečné. Vběhla do vody bez váhání, vyprahlá a zpocená. Nádherně ji to osvěžilo. A ty barvy! Jak může být všechno kolem tak duhové?

Emilko, to abys poznala, že je to jen sen. Jakmile se probudíš, ani se nenaděješ, a jezero sama najdeš. Bude vypadat stejně, jen nebude tak duhové. Chtěl jsem tě nalákat ke snění, tak jsem ti to malinko přibarvil, aby se ti to líbilo. Snění je nesmírně důležité. Kdo si raději nic nepředstavuje ze strachu, že se těšením jen zhorší bolest z případného zklamání, stává se obětí vnějších vlivů. Kdo cíleně sní, proplouvá životem mnohem příjemněji. Může si přinejmenším vysnít pomoc a řešení svých nejrůznějších potíží. Stejně jako si přitáhnout to, co mu dělá velikou radost.

Draku, a jak ty to všechno vlastně víš? A proč jsme se potkali? Proč se mnou mluvíš? A kam si předtím odletěl?

No to je ale sprška otázek. Jsem rád, že jsem probudil tvou zvědavost. Chceš-li se se mnou opravdu seznámit a všechno se dozvědět, zkus si nyní představit, jak pomalu přilétám ke keříku, pod kterým spíš. Vnímej celou svou bytostí, jak jsi šťastná z našeho shledání, a jak mi s důvěrou rychle lezeš na záda. Kam si myslíš, že tě odnesu?

To je úžasné, draku! Samozřejmě, že k tomuhle jezeru, viď? A jak ti mohu říkat?

To ti prozradím, až si mne vysníš. Či lépe řečeno, až si mne svou představou magneticky přitáhneš do svého světa.

Emilka se celá rozrušená rychle probudila a zamžourala kolem sebe. Nikde nikdo, jen slunce, cestička a polosuché louky. Hustší lesy s příslibem nějaké vody se tyčily stále až v dáli na obzoru. Tam by mohlo být to jezero. Jenže je to stále dost daleko, pomyslela si posmutněle.

Zkusila však uvěřit tomu, co jí drak říkal. Nemá konec konců, co ztratit. Buď tam dojde pěšky sama, možná už zítra nad ránem, ač žíznivá a vysílená, nebo drak opravdu přiletí a zkrátí ji cestu. Posadila se tedy, a se zavřenýma očima si začala představovat, jak na modré obloze bez jediného mráčku náhle spatřila tečku. A ta tečka roste, a za chviličku už v ní poznává svého bílého draka. Ten se snáší na louku nedaleko, ona k němu rozjásaně běží, a vděčně si mu nasedá na záda, aby ji odnesl za vodou.

V tom do ní udeřil prudký závan větru. Přímo před ní právě přistával její zelenooký drak! Snažil se přistát co nejtišeji, aby mohl Emilku překvapit, ale bohužel ho prozradilo, jak silně rozvířil vzduch při brzdění. Mrknul na ni šibalsky, a kývnul hlavou směrem ke svým zádům, ať si honem naskočí. Emilka neváhala a rozběhla se k němu s neskrývanou radostí z tohoto nového dobrodružství.

Jmenuji se Alfréd. To znamená moudrý rádce, Emilko. Dodal, když se ho chytila kolem krku. 


© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

sobota 27. dubna 2019

Emily and Dragon Alphred. Episode 2 (Fantasy)

Emily sat down in the grass nearby the bush where the white, green-eyed dragon had been hiding. She decided to have a snack. What if it lured the dragon out? She would love to share her meal with it. However, the green eyes were staring at her from the bush without any movement at all. That is really weird. Perhaps, it is not hungry. Or is it afraid of me? It might be better to leave it alone and continue on my way. Anyway, I have to find some water as soon as possible. So she stood up, waved goodbye towards the bush and walked away briskly. 

Later, after about a half an hour of scuttling across the hilly terrain with almost treeless meadows, suddenly, a shadow cast over her. Surprised, she raised her head. A dragon was flying in the sky. Slowly, quietly, and very high. At that moment, its body was covering the sun, so she could not tell if it was the white one from the bush. She tried to wave at it, having no clue whether you are supposed to wave at dragons. Actually, she hardly knew how to communicate with dragons. And today it was the first time she had seen one herself. Although just a part of it. And now the one in the sky… 

The dragon seemed to ignore her signs. It was moving like a cloud in no hurry. Therefore, Emily started walking again. Yet, the dragon was still flying above her as if on purpose. Was it keeping her in the shade to protect her from being burnt in the sun? Was she not just dreaming out of the heat? Again, she turned her eyes upwards. The dragon had descended a bit lower, it appeared bigger somehow. If it truly attempted at keeping her in the shade, maybe it was capable of reasonable communication. What if dragons were as intelligent as dolphins? 

After a while, the dragon was flying even lower. Despite the fact it was still in the direction of the sun, she could recognise its white head and tail. Full of joy, Emily clapped her hands above her head. Could it not land at last? Does it have to keep her in suspense? But at once, the sun blinded her eyes. The dragon had left. By the time Emily was able to see again, it was gone. Had she scared him by her clapping? If only it returned! 

© Soňa Siepaková 
www.sonasiepakova.cz 

pátek 26. dubna 2019

Bouřlivé zrození umělkyně (Blog)

Dovolte mi začít jednou mou básní:

I invite you gently to share your dreams with me. (Jemně vás zvu: Sdílejte se mnou své sny!) 

Opportunities, there are plenty how you can happy be! (Existuje mnoho příležitostí, jak můžete být šťastní!) 


I invite you gently to be the biggest light you can be. (Jemně vás zvu: Buďte tím největším světlem, jakým jen můžete být!) 


Your higher self has wisdom, and everything you need! (Vaše vyšší já má moudrost a všechno, co potřebujete.) 

I invite you gently to open yourself to love! (Jemně vás zvu: Otevřete se lásce!) 

With your creative powers you'll magnetise new life! (Se svými tvořivými silami si přitáhnete nový život!) 

Let's explore the options, let's see where you can go! (Pojďme prozkoumat ty možnosti, pojďme se podívat, kam můžete jít!) 

We'll breathe them into being, 'cause life's supposed to be joy! (Vdechneme jim život, protože život má být radostí!) 



Jak můžete vidět, tato básnička se točí kolem radosti, což je přesně to, co jsem se musela naučit za posledních deset let. A tato cesta mne překvapivě proměnila v umělkyni. 

Možná si říkáte, že radost je přirozená. Ale no tak, Soňo, jen se koukni na komedii a budeš se zase smát! Jenže, možná, zdeprimovaní, úzkostní, přepracovaní, ostře sebekritičtí lidé, co se snaží všem vyhovět jako já, to vidí jinak. Život vám opravdu může připadat mizerný, když je vám vyhrožováno a smějí se vám pokaždé, co sdílíte své názory či talenty tak, že nakonec skončíte bez přátel, a ani doma není harmonie. 

Toto podivné nastavení mé povahy způsobilo, že jsem několikrát klesla až na dno. Ovšem v roce 2008 jsem objevila právě se vynořující trend svépomoci a alternativních terapií. Ráda bych zmínila zejména business koučink pro podnikatelky, kterým jsem prošla v roce 2013. 

V dnešní době už jste jistě slyšeli něco jako: „Následuj svou vášeň!“ „Dělej, co tě baví!“ Ale tehdy mne to šokovalo. Byla jsem komerční překladatelkou a kvůli své tendenci vždycky se všemi souhlasit jsem nebyla schopna přestat pracovat. Bála jsem se odmítnout nějakou zakázku ze strachu, že si příště vyberou někoho jiného a já skončím pod mostem bez peněz! Neměla jsem na sebe čas! A i kdybych jej měla, cítila jsem se tak zoufale smutná, že mne stejně nic nebavilo. 

Milá koučko, nemohu tvrdit, že jazyky jsou mou vášní. Prostě jsem se je naučila, protože mi to nařídili. Soňo, zkus si tedy vzpomenout na své dětství. Co jsi dělala, při čem ses cítila šťastná? No, myslím, že mne bavilo kreslení, malování. Vzpomínám si, že jsem dokonce napsala i nějaké příběhy. Tančila jsem, hrála na klavír, zpívala... Ale nikoho to nikdy nezajímalo. Tak jsem s tím přestala. 

Skvělé! Tak proč nezkusíš začlenit tyto činnosti do svého současného podnikání? Budeš mít více energie! Tvé koníčky tě budou dobíjet radostí a budeš velmi přitažlivá pro své zákazníky! 

Ale jak můžu použít své dětské umění dnes, když jsem ho netrénovala po několik desetiletí? To je směšné! 

Nicméně to byl bod, odkud nebylo návratu. Mé umění mne na sebe neustále upozorňovalo tak neochvějně, že jsem si nemohla spočinout. Kdykoli jsem to jen dovolila, začaly ze mě vyskakovat básničky. A tak jsem si za nějakou dobu nashromáždila téměř všechny odstíny pastelek, pastelů i vodových barev. Netrvalo dlouho a v bytě se mi objevilo malé hudební studio s keyboardem a velkým mikrofonem. A loni jsem napsala svou první fantasy knížku. 

Když se ohlédnu zpátky, dá se říct, že to desetileté komplikované „vylézání z poustevnické izolace“ opravdu stálo za to. Přiznávám, že mé umění může stále působit amatérsky. Ale stále se učím a zlepšuji. 

To, že jsem se před pár týdny přidala do klubu ToastMasters, je rovněž součástí této cesty, jak „začít být vidět“. Zvolila jsem si cestu přesvědčivého vlivu, protože se chci nejen naučit odhalovat své nejhlubší nitro před davy lidí bez záchvatu úzkosti. Toužím být také schopna přesvědčit celý svět, že žít tvořivý život je uspokojující a přínosné jak pro jednotlivce, tak i pro společnost. Jsem pevně přesvědčena, že kdyby každý následoval svou radost, svět by byl krásnějším a harmoničtějším místem. 

Děkuji vám.

© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

pondělí 22. dubna 2019

Slovo kočka (Blog)

Pro dnešní prezentaci jsem si vybrala slovo „kočka“. Zaprvé proto, že tato domácí zvířata miluji a mám doma dvě. Zadruhé se jako kočka v České republice označují některé ženy, což je mi velikou záhadou, neboť třeba v angličtině se holkám říká kuře.

Nejprve tedy pár slov o kočce jako zvířeti. Domnívám se, že kočka, na rozdíl od psa, člověka učí spojovat lásku se svobodou. Měla jsem už několik psů, a ti pro plátek šunky udělali snad cokoli. Což je z mé strany otevřená manipulace, že ano.



Na druhou stranu kočce sice šunka taky chutná, ale žádné triky a kousky mi za to neprovede. Naopak můžu být ráda, když se mi mé kočky podaří usměrnit - přísným pohledem či gestikulací -  aby například seběhly po schodech dolů na zahradu, a neběžely opačným směrem, nahoru, schovat se na půdu, nebo zas úplně dolů do sklepa, kde je mohu nahánět nekonečně dlouho v tmavých, spletitých chodbách. Zpravidla se mi vypouštění koček z bytu daří, ale musela jsem se naučit předvídat jejich chování.

Migrace koček mezi zahradou a mým bytem se mi velmi osvědčila. Je to pro mne onen aspekt svobody spojené s láskou, který jsem zmiňovala. Když mají chuť na lumpárny, ať si je dělají venku. Pakliže jsou hladové a unavené, srdečně je uvítám, nechť se nají a schrupnou si na mém loži. Najezené a spokojené kočky, ideálně navíc spící, mám nejraději.

Vyvozuji z toho paralelu pro mezilidské vztahy. Dáme-li si navzájem svobodu a lásku, komunikujeme-li jednoznačně a srozumitelně, a zároveň toho druhého plně vnímáme, snažíme se pochopit jeho motivaci, mohlo by to vést k větší harmonii a vzájemné spokojenosti.

Ke kočkám však nepatří jen kočka domácí. Řadíme sem i větší kočkovité šelmy, které je už trošku problematičtější něžně milovat. K tygrům a lvům se dobrovolně přiblížíme jen v zoo nebo na safari. Gepard je prý jedním z nejrychlejších zvířat. Pumu uctívají Indiánští šamani jako silného totemového průvodce, jehož ochranu rádi využívají na svých toulkách mezi světy.

Zajímalo by mne, proč se mezi lidmi rozšířilo označení kočka i pro ženy. O rychlost a mrštnost tedy asi nejde. Srovnávat kvalitu srsti u koček a žen je taky obtížné, když se ženy holí. Připadají nám tedy kočky nebezpečné, a ženy tak nazýváme, když se jich bojíme? Že nás uloví, pohrají si s námi, a pak nám ukousnou hlavu? Možná budete znát odpověď vy.

Děkuji.


© Soňa Siepaková
www.sonasiepakova.cz

UKÁZKY Z KNIH, BÁSNĚ A PÍSNĚ - EXTRACTS FROM BOOKS, POEMS AND SONGS

What does emotional freedom mean and how to attain it? (Blog)

What do you do when there is pain in your body? Do you take pills immediately? Sign up for a physiotherapy session? Have you ever tried...